Markéta #1: Chci to vidět

Jedna věta, která měla zůstat nevyřčená. Když ji ale Pavel vysloví nahlas, mezi ním a Markétou se začne něco nenápadně měnit. To, co zpočátku působí jako nevinná otázka, postupně odhaluje skryté touhy, hranice a napětí, které v jejich vztahu dlouho spalo. Erotická povídka o důvěře, touze a rozhodnutí, které může všechno změnit.

Ta otázka visela ve vzduchu. 
Markéta stála u kuchyňské linky. Oblečená v zástěře. V jedné ruce talíř, v druhé houbičku. 
Když to Pavel vyslovil, otočila se k němu. Hustá pěna jí teď odkapávala z rukou přímo na podlahu. 
“Co prosím?” zeptala se. 
Potřebovala si ověřil, jestli mu správně rozuměla. Možná si v hluku tekoucí vody a cinkání nádobí jen špatně vyložila to jedno slovo, které dávalo význam celé věty. 
Jistě, přesně tak to muselo být, ujišťovala sama sebe. Na co ty nemyslíš, holka jedna bláznivá? 
“Nechtěla by sis to rozdat s někým jiným?” zopakoval Pavel stejnou větu. Tvářil se u toho klidně, naprosto přirozeně. Jako by se jí ptal, který film si pustí večer na Netflixu. 
Pavel s Markétou spolu často vykonávaly nějaké domácí práce.
Společně drhli koupelny, umývali nádobí nebo třeba třídili prádlo do pračky. 
Na začátku jejich vztahu byl společný úklid častou záminkou k sexu. 
Ona si pod zástěru oblékala jen volné tričko a kalhotky. Bylo tam přece takové horko! 
Schválně si pak hledala záminky k ohýbání nebo klekání na všechny čtyři. 
Čekala, až si všimne, jak na něj špulí zadeček. Těšila se na tu chvíli, kdy odstrčí kýbl s teplou vodou a přistoupí k ní, aby jí mohl zezadu stáhnout kalhotky. 
Tyhle momenty se ale postupně začaly vytrácet. Jejich vztah pokročil do méně spontánní fáze. Společnému úklidu se věnovali dál, ale sex nahradila konverzace. 
Často probírali i vážná témata. 
A dnes, když Markéta myla talíře ve dřezu plném jarové vody a Pavel leštil sporák, padla otázka na tělo. 
“Vždyť je to pitomost, miláčku.” řekla to, protože si myslela, že přesně to se od ní čeká. 
“Já chci pořád jenom tebe.” dodala a usmála se. 
Samozřejmě to nebyla tak úplně pravda. Jako většina žen v dlouholetém vztahu, i Markéta pro sexuální uspokojení občas sahala do šuplíku. Pak byla jen ona, její vibrující pomocník a bujná fantazie. 
Někdy myslela na svého muže a na začátky jejich vztahu. Jindy si představovala muže cizí, občas i ženy. 
To však byla jen fantazie, cesta k osamocené rozkoši. Nechtěla to opravdu udělat a nikdy nad tím takto skutečně nepřemýšlela. 
“Ale no tak.” povzdechl si Pavel a natočil u toho hlavu trochu na stranu. Potom odložil hadr se saponátem na varnou desku a přistoupil k Markétě. 
Odebral od ní talíř s houbičkou a vložil je do dřezu. Zadunělo to, jak talíř klesl na dno. Houbička zůstala plavat na hladině v jarové pěně. 
Pavel byl blízko. Dost blízko na to, aby nepochybovala, že ho ta představa opravdu vzrušuje. 
Naklonil se, aby mohl přivonět k jejím vlasům. Ruce vpluly pod zástěru. Byly mokré a svraštělé od mycího prostředku. 
“Chtěl bych to vidět.” zašeptal jí do ucha. 
Nezáleželo na tom, co říkal. Šlo o ten zastřený tón. Jeho ústy mluvila touha. 
Přišel k ní po dlouhé době, kalhoty napnuté jako dříve. 
Jejich sexuální život nebyl mrtvý, ani nudný. Jen bylo všechno tak domluvené, plánované. 
Přitiskla svoje rty k jeho krku. Ucítila jeho vůni. Drsná směs potu a kolínské probudila hejno mravenců, kteří jí začali cestovat po těle.
Zašeptala mu do kůže. Řekla, že si o tom mohou promluvit, pokud jí to teď a tady ihned udělá. 
Vzápětí seděla na kuchyňské lince. Zástěra ležela na zemi. Pavel jí líbal na krku. Laskal ušní lalůček. Mokré ruce zanechávaly tmavé fleky na jejím tričku. 
Pomáhala mu, když se z ní netrpělivě snažil stáhnout kalhotky. 
Cítila, jak v něm pulzuje krev. Tak strašně moc to chtěl. 
Jeho polibky byly dravé, vášnivé. Jazykem klouzal po klíční kosti a pak zase nahoru ke krku. A výš aby mohl šeptat do ucha. 
Přes tričko mačkal její ňadra a u toho mluvil. Byl přímý a konkrétní. Tak, jak to měla nejradši. 
Hlas se mu trochu třásl, ale byl sebejistý. Řekl, že jí chce roztáhnout nohy a vyšukat mozek z hlavy. 
Vstřebala ta slova jako hromosvod. Projela jí jako blesk a tam dole to začalo jiskřit.
Už to nemohla vydržet. Rychle ho vysvobodila z kalhot. Rukama i nohama si ho přitahovala k sobě. Dokud neucítila, jak vniká dovnitř. 
Vzdechla mu do ucha. Vybídla ho, ať pokračuje. 
Pevně jí objímal pažemi, byla v nich síla. 
Byl přímý, prudký. Zatraceně živočišný. 
To je přesně ono. 
Hlavně, ať nepřestává. Pokračuje. A drží tempo. 
A pak se to ozvalo. Ten známý slabý tlak v podbříšku. 
Začala vzdychat hlasitěji. Křičela: “Ano! Ano!” 
Přitiskl se k ní celým tělem. Jen jeho boky se pohybovaly. 
Byl rychlejší. Tvrdší. 
Ten tlak tam dole sílil. Koncentroval se v jednom místě, aby se v zápětí rozlil do celého těla.  
Svaly se stáhly. Prsty se zaryly do kůže. Pevně sevřela oční víčka. 
V ten moment se to stalo. Panty povolily. Stěny se začaly bortit. Po tvářích se jí koulely slzy. Tak mocná byla ta exploze. 
On se ještě párkrát zhoupl. Stěží to vnímala. 
Pak ucítila ten cukavý pohyb a teplo se jí rozlilo v klíně. 
Oba oddechovali jako vytrvalostní běžci, kteří právě doběhli do cíle. 
Její tričko bylo promáčené potem. Z obou stran se na něj lepila holá kůže. 
Zůstávali spolu v objetí. Spojení, dokud jeho touha úplně neopadla. 
Později toho dne večer spolu seděli u televize. Markéta zabalená do deky a opřená o Pavlovo rameno. Ujídala z misky chipsů, která mu ležela na klíně. 
Před nimi na konferenčním stolku čekala načatá láhev vína a dvě nalité sklenky. 
Na obrazovce běžel jeden z mnoha Netflixových seriálů, ale Markéta se na něj nedokázala soustředit. Stále si v hlavě přehrávala průběh dnešního odpoledne. 
Vracelo se jí těch pár vět, které probudily dosud spící vášeň. Na mysl se jí kradla otázka, které se obávala. Zároveň věděla, že před ní nemůže uniknout. 
Nebyla to jen její neúnavná zvědavost. Něco viselo ve vzduchu. Bylo to mezi nimi. Věděla, že to nezmizí, dokud ten dotaz zůstane bez odpovědi. 
Natáhla se pro sklenku s vínem. Nejprve jednu podala Pavlovi a potom si vzala svou. Zhluboka se napila, aby si dodala kuráže. Věděla, že až to vysloví, překročí hranici. Cesta zpátky se navždy uzavře. 
“Ty to vážně chceš, že ano?” 
Pohlédl na ní. Oči mu zahořely. Nemusel odpovídat. Jeho výraz mluvil sám za sebe.