Aneta #2: Pokoj 69

Z kavárny rovnou do hotelu. To, co začalo jako nevinný flirt, pokračuje za zavřenými dveřmi pokoje číslo 69 – a Aneta už rozhodně není ta zakřiknutá dívka z prvního setkání. Druhá část erotického příběhu sleduje noc plnou napětí, provokace a hry o moc, ve které se role mezi mužem a ženou nečekaně obrací. Luxusní hotelový pokoj se stává místem, kde se probouzí skrytá touha – a kde může jediný večer změnit všechno.

Série Aneta:

1. Aneta #1: Čtyři úkoly
2. Aneta #2: Pokoj 69 (aktuální díl)

Portýr se usmívá. Zdvořile zdraví a kyne směrem k automatickým dveřím. 
Vstupní hala je prostorná a luxusně zařízená. Kolem je několik kožených sedacích souprav, na kterých tu a tam vysedávají osamocení pánové v drazích oblecích. Většinou cizinci. 
Zatímco pomáhám Anetě z kabátu, blíží se k nám skupina Asiatů. Každý za sebou táhne malý kufr na kolečkách. Na čele jde starší pán v elegantním obleku. Hlavu skloněnou. Sleduje vzorovaný koberec, který vede od recepce až k východu. 
Zvedne hlavu a spatří Anetu. Vytřeští oči a na chvíli zastaví. Jeho následovníci nestihnou zareagovat včas. A tak naráží jeden do druhého. Všechny pohledy se stáčí k mé společnici. 
Ona tam stojí hrdá, bez známky studu. Rudé rty roztažené v úsměvu. Jednu ruku v bok, hrudník vypnutý. Jako by veškerou trému zahodila po cestě z kavárny. 
Krátké tmavé šaty obepínají pružné tělo. Nahoře odhalují a dole nenechávají prostor pro fantazii.
Pánové provinile klopí oči zpět ke koberci. Kolečka kufrů se rozjedou a skupina se dává opět do pohybu. 
“Přejete si?” zvedá hlavu recepční. Podívá se nejdřív na mě a pak na Anetu. Oči se mu trochu rozšíří, ale rychle se vrací zpět ke mě. 
“Máme rezervaci,” odpovídám s úsměvem, “pokoj 69.” 
Prsty recepčního se roztančí po klávesnici. Požádá mě o doklad totožnosti. 
“Check out je do deseti hodin dopoledne. Snídaně začíná v sedm třicet. Pokud Vám můžeme pobyt jakkoliv zpříjemnit, neváhejte použít hotelový telefon.” 
Podává mi zpět občanku a vstupní kartu do pokoje. 
“Máte nějaká zavazadla?” 
“Ne, děkuji.” odpovídám a vydávám se za Anetou směrem k výtahu. 
Všímám si, jak zvolna pohupuje boky ze strany na stranu. Rozhlíží se kolem sebe a zachytává rádoby nenápadné pohledy mužů v okolí. 
Už to není ta zakřiknutá holka z kavárny. Vžívá se do role.
Uvědomuji si, jak moc jsem zaskočený náhlou změnou. Její nová podoba mě na jednu stranu přivádí do rozpaků. Ale také způsobuje to šimrání ve slabinách, které sílí, zatímco čekáme, až se otevřou dveře výtahu. 
Ona stiskne číslo šest a opírá se zády o stěnu kabiny. Dívá se přímo na mě. Ústa pootevřená, oči přimhouřené. Má pohled hladové šelmy, která čeká, až její kořist ztratí pozornost. 
Moje srdce zařazuje vyšší rychlost. Přistoupím blíž. Chci, aby na kůži cítila můj dech. 
“Nemůžu se dočkat, až tě ochutnám.” šeptám ji do ucha. 
Vydechne a kolena se jí trochu podlomí. Pak pohne rukama, snad mě chce obejmout. Beru jí dlaněmi za zápěstí a zdvihám ruce nad hlavu. 
Dívám se jí teď přímo do očí. 
“Až vejdeme dovnitř, už nebude cesty zpět,” říkám klidně, “pokud si to chceš rozmyslet, tak ta chvíle je teď.” 
Nejdřív neodpovídá. Její oči jsou plné touhy. Ale je v nich záblesk ještě něčeho nového. Je to sebevědomé, dravé. 
Potom ale říká, že chce jít se mnou do pokoje číslo šedesát devět a tam být jenom moje.  
“Moje co?” ptám se. 
Sklání hlavu ke mě, její krátké vlasy mě šimrají na krku. 
A pak to konečně říká. Že dnes sem přišla, aby byla moje rajda. 
Ta slova způsobí náhlý příval vzrušení. Projede mnou vlna adrenalinu, která na chvílí vítězí nad sebekontrolou. 
Jednou rukou jí držím ruce nad hlavou a druhou nechávám klouzat po jejím těle níž. Až dolů k okraji krátké sukně. 
Moje rty hladově vyhledají její ústa. Je to hluboký a vášnivý polibek. 
V ten moment se dveře výtahu otevřou. Za nimi stojí postarší pár, oba formálně oblečení. Jakmile nás spatří, vyvalí oči. 
Obcházíme ty dva solné sloupy. Držíme se za ruce a chichotáme se jako dva puberťáci. 
Lehkým krokem míříme až na konec dlouhé chodby. Míjíme dveře jednotlivých pokojů, dokud nedojdeme až číslu devět. 
Otevírám dveře a nechávám Anetu vejít jako první. Sotva vložím kartičku do terminálu na stěně, v pokoji se rozsvítí světla. 
Je to velký apartmán. Aneta prochází vstupní chodbou a zastaví se na kraji velké hlavní místnosti mezi sedací soupravou a psacím stolem. O pár kroků dál je velká postel. 
Otáčí se a dívá se přímo na mě. Ruce v bok, pyšný hrudník. Látka šatů sotva udrží ňadra ve výstřihu.  
Uvádí mě do rozpaků, když říká, že už odmítá být hodná holka. Ta zůstala za dveřmi. 
Jsem ohromený. Na krátký moment, snad na vteřinu, stojím jako opařený. Teprve potom k ní pomalu vykročím. Srdce mi divoce tluče. Cítím, jak mi kalhoty začínají být v rozkroku malé. 
“Klekni!” říkám. S překvapením zjišťuji, jak nejistě zní můj hlas. To něco v jejích očích mě vyvedlo z rovnováhy. 
Ona vrtí hlavou. Natáhne ruku a ukáže jedním prstem na podlahu. Říká, že tentokrát to budu já, kdo padne na kolena. 
Cože? 
Tohle nebylo v plánu. Měl bych se postavit na odpor. Říct jí, že za tohle si zaslouží trest. 
Ale vyzařuje z ní najednou taková energie. Čím blíž jsem k ní, tím víc to cítím. Překvapuji sám sebe, když klesám na podlahu přesně na to místo, na které míří její prst. 
Aneta shazuje boty na podpatku. Jednu nohu zvedá nahoru a opře se mi chodidlem o rameno. Sukně se jí přitom vyhrne ještě o trochu výš. 
Už do kavárny přišla bez spodního prádla. Byl to jeden z úkolů, který měla splnit. 
Z toho výhledu mám najednou sucho v krku. Zkouším polknout, jde to ztěžka. 
Jasně vidím, jak se tam dole leskne vzrušením. 
Zvednu oči a vidím její pobavený výraz. Užívá si tuhle chvíli. 
Chtěl jsem jí přece ochutnat, připomíná mi s úsměvem. 
Pokládám své ruce na její lýtko a hladím horkou kůži přes síťovanou punčochu. Nechávám ruce klouzat výš a při tom se pomalu posouvám po kolenou vpřed. 
Konečně jsem tak blízko, aby pod sukní cítila můj zrychlený dech. Prsty mi vjíždí do vlasů. Mírně zatlačí mojí hlavu blíž k sobě. 
Slyším, jak mě shora vybízí, abych neotálel a konečně to udělal. Jí udělal. 
Když se jí dotýkám rty, celá se zachvěje. Stojí na jedné noze. Jedno stehno má opřené o moje rameno. Rukama jí pomáhám držet stabilitu. 
Je to nutné. Jakmile připojím jazyk, prudce se překloní. Div nepřepadne. 
Slyším, jak nade mnou vzdychá. Něco říká, ale nerozeznám slova. 
Držím ji pevně za boky. Můj jazyk pomalu krouží kolem dokola. 
Náhle zrychlím, ale jen na chvíli. Zběsilé kmitání vystřídají pomalé, něžné pohyby.
A pak znovu zrychluji, abych mohl následně opět zvolnit tempo. 
Zapírá se o mě rukama, svaly se stahují. Aneta se blíží k vyvrcholení. 
Ale nedovolím jí to. Ne za to, že mě donutila si kleknout. 
Trochu se odtáhnu. Dělám to s citem, aby neztratila rovnováhu. 
Postavím se na nohy. Rukou ji chytím za bradu a podívám se přímo do těch roztoužených očí. 
“Co to se mnou hraješ za hru, holčičko?” ptám se. 
Odpovídá, že to přece musím vědět. Něco se v ní ukrývalo a já to pustil ven. 
Zlehka jí plácnu po horké tváři. Odpoví vzrušeným zasténáním. 
“A co bude teď, krásko?” ptám se pevně. Veškerá nejistota mě opouští. 
Prosí, abych se přestal ptát a už si jí, sakra, konečně vzal.  
Oběma rukama popadnu okraj výstřihu Anetiných šatů. Trhnu směrem od sebe. Ozve se zvuk párající se látky. Její ňadra už nemá co zakrýt. 
Ještě dvakrát trhnu a z šatů se stanou cáry, které padají na podlahu. 
Stojí přede mnou jen v podvazcích a síťovaných punčochách. 
Skloním se a líbám jí. Na rtech, na uchu, na holé šíji. Její ruce mi dopadají kolem krku. 
Nechávám se unášet na vlnách chtíče. Její tělo. Její drzost. A ta lehkost, s jakou říká všechna ta ostrá slova. To mě zbavuje sebeovládání. 
Rychle povoluji knoflík, abych se mohl vysvobodit z kalhot. Nechávám je dopadnout na zem i se spodním prádlem. Jednou nohou je odkopnu stranou. 
Potom chytnu Anetu pevně pod zadečkem a zvedám ji nahoru. 
Udělám několik kroků a posadím ji na velký psací stůl. Tam jí dávám to, po čem touží. Sténá mi u ucha, jakmile se moje boky začnou pohybovat. 
Křičí, že to je ono. 
“Takhle se ti to líbí?” volám na ní. 
Prosí, abych nepřestával, abych jí pořádně šukal. 
Její nehty se zarývají do kůže na mých zádech. A já se ztrácím. Zmocňuje se mě živočišná síla, která mě nutí, abych si jí bral víc a rychleji. 
Ten tlak už začíná být příliš intenzivní. 
Rychle se vymaním z jejího sevření. Beru jí za ruce a navádím, aby se postavila zpět na nohy. 
Otočím jí zády k sobě. Láskám její odhalenou šíjí. Líbám ušní lalůček, zatímco dlaněmi hladím pevná ňadra. Ona se tlačí zády na můj hrudník. 
Šeptám jí do ucha. Říkám jí, že je krásná. Ale že byla taky pěkně zlobivá. 
Prsty si najdou ztuhlou bradavku a trochu zmáčknou. Druhá ruka se vydá výš.
Dlaní obepnu zezadu její krk a navádím jí, aby se opřela o stůl. 
Plesk! Dlaň dopadne na vyšpulený zadeček. 
Ještě jedno plácnutí a pak do ní vniknu zezadu. Najdu její ruku a podržím ji pevně za zády. Sama mi nabídne i druhou a opře se tváří o stůl. 
Já na oplátku druhou rukou sklouznu dolů a najdu to místo. Ten malý hrbolek blízko našeho spojení. Jemně na něj zatlačím. 
Aneta vzdychá, křičí. Vidím, jak za zády propíná prsty a následně zatíná ruce v pěst. 
Ještě jednou hlasitě vykřikne a příboj orgasmu se zmocní jejího těla. Odnese její mysl někam pryč. Pevně zavírá oči, křivý ústa v posledním výdechu rozkoše. 
V tu chvíli jí opustím, abych následně teplem zalil její zadeček. 
Potom oba sklouzneme na podlahu vyčerpáním. 


Sedím ve velké vaně trojúhelníkového tvaru. 
Je plná horké vody, na hladině hustá bílá pěna. Aneta leží přede mnou. Je zády opřená o můj hrudník. 
Na okraji kyblík plný ledu s lahví šumivého vína. Oba si držíme úzkou sklenku s trochou řetízkující tekutiny. 
Aneta ujídá z misky plné jahod. 
Jednou rukou ji jemně masíruji ramena. 
Natočí hlavu směrem ke mě a ptá se jestli je mi jasné, že teď je moje a že už se jí nikdy nezbavím. 
Usměju se na ní. Odpovím, že to nemám v plánu. 
Potom se trochu víc položím do vody a přemýšlím. Jak se mi podařilo vysvobodit z obyčejné, zakřiknuté holky tuhle šelmu… 
Jaké tohle může mít asi pokračování?