Aneta #1: Čtyři úkoly

Aneta ví, že dnes musí splnit čtyři úkoly. První je jednoduchý. Druhý už mnohem odvážnější. Jenže když se dveře kavárny otevřou a desítky očí se otočí jejím směrem, začíná být jasné, že tenhle večer nebude jen obyčejné setkání. Aneta #1: Čtyři úkoly je erotická povídka o provokaci, kontrole a hranicích, které se posouvají rychleji, než by kdo čekal.

Série Aneta:

1. Aneta #1: Čtyři úkoly (aktuální díl)
2. Aneta #2: Pokoj 69

Bylo půl čtvrtý odpoledne. 
Dveře kavárny jsem otevíral o třicet minut dřív. 
Byl to moderní podnik. Nábytek vypadal, jako by ho někdo posbíral na skládce. 
Místo pro intelektuály, kde kafe měnilo barvu na oranžovou a zelenou. Jen černou a hořkou nikdo nechtěl. Jenom já. 
Na pozdrav mi pokynula mladá baristka. Navzdory znuděnýmu výrazu to bylo docela roztomilý kotě. 
Pod plátěnou zástěrou se ukrývala drobná hubená postava. Piercingy a tetování ji dodávaly rebelskej look. 
Požádal jsem o dvojitý presso a usadil se s ním v rohu podniku. 
Aneta vybírala místo setkání. Byl to první úkol, kterej ode mě dostala. Měl jsem jenom dvě podmínky. Nesmí být prázdno a od každýho stolu musí být vidět ke vchodu. Zdálo se, že uspěla.  
Hosté se pomalu trousili. Většinou vousatý kluci v kostkovaných košilích s čepicema na hlavách. A nebo holky v plandavejch sukních, celý zamotaný do divných síťovaných látek. Vlasy barevnější než místní kafe. 
Začínalo mi docházet, proč chtěla jít právě sem. 
Pět minut před čtvrtou se dveře kavárny otevřely. Aneta stála u vchodu a rozhlížela se po místnosti. Paprsky slunce se odrážely od krátkých blond vlasů.
V obličeji dominovala rudá rtěnka, temná jako portský víno.
Věděl jsem, že mě vidí. Přesto stála na místě a dělala si přehled o místním osazenstvu. 
Teprve po chvíli ji z ramen sklouzl kabát. Zatajil jsem dech. Konečně jsem mohl posoudit, jak splnila druhý úkol. Zadání znělo přesně takhle: 
“Seš moje rajda. Dneska chci, aby to každej poznal.” 
Sukně upnutých černých šatů končila těsně pod zadečkem. Byla tak krátká, že nedokázala ukrýt podvazky připnutý k černým síťovaným punčochám. Velkými oky prosvítala smetanová kůže. 
Nahoře šaty začínaly zatraceně odvážným výstřihem. Jestli někdo váhal, jak se do něj dá ukrýt podprsenka, tenká látka šatů ho nenechala na pochybách. Hrbolky bradavek byly vidět přes celou místnost. 
Aneta se zhluboka nadechla. Zamířila ke stolu. Hlasitý klapot podpatků zvedl oči i těch hostů, který si doposud všímali jen svých telefonů. 
Zastavila se před prázdnou židlí. Okolí zaplavila nasládlá a kořeněná vůně parfému.
“Obávám se, že tady nemají servis u stolu.” ušklíbl jsem se.
S pobavením jsem sledoval, jak musela ještě jednou předvést svůj děvkovský outfit, aby si došla pro kafe. 
Zatímco se místním hipsterům mlžily brejle, dívky sledovaly Anetu se zájmem. Překvapivě neskrývaným a zjevně upřímným. 
Na stole se objevila zavařovací sklenice s bílo-zelenou tekutinou. 
Konečně se mohla ukrýt. 
Oči namalované tmavými výraznými stíny na mě pohlédly plné očekávání. 
“Tak co?” špitla s nadějí v hlase. 
Položil jsem svou dlaň na hřbet její ruky. 
“Vypadáš jako laciná štětka… jsem spokojenej.” 
Hrudník nacpanej v těsným výstřihu trochu poklesl. Znatelně se ji ulevilo. 
“Tušíš, kde tady mají holčičí toalety?”
“Myslím, že tamhle za barem,” ukázal jsem na druhou stranu lokálu “a pochybuju, že zrovna tady někdo rozděluje záchody na pánský nebo dámský.” 
I když to byl blbej vtip, nahlas se mu zasmála. Navzdory mojí pochvale, byla pořád trochu nervózní. 
Počkal jsem na moment, kdy zvuk podpatků utichl. Vypil jsem zbytek svýho kafe, který bylo na můj vkus trochu kyselý, a vydal se za Anetou. 
Byly tam dvoje dveře bez rozdělení podle pohlaví. Přesně, jak jsem čekal. Jedny byly nedovřené. 
Vstoupil jsem dovnitř. 
Aneta tam stála s rukama podél těla. Hrudník se ji pohupoval ve zrychleným dechu. V očích touha. A ještě něco. 
Odevzdání. 
Beze slova jsem dlaní obepnul útlý krk. Přitlačil jsem její tělo na barevný kachličky. Trochu jsem ji vyhrnul sukni. Nastal čas ověřit, jestli splnila i třetí úkol. 
Pohladil jsem ji druhou rukou mezi stehny. Neměla prádlo a byla do hladka oholená. 
“Vidím, že seš poslušná holka.” 
Líce ji trochu zrudly. Moje slova ji přivedly do rozpaků. 
Vsunul jsem do ní jeden prst. Byla úplně mokrá. Z úst ji uniklo rozkošný zasyknutí.
Zvedl jsem ruku před obličej a nasál její vůni. Potom jsem prsty jeden po druhým olízl.
Užíval jsem si tu svěží chuť.  
“Seš pěkně nadržená, co?”
“Jo,” sklopila provinile zrak “Strašně tě chci!”
“Na svoji odměnu si ale budeš muset počkat. Pamatuješ si další úkol?”
Rychle pokývala hlavou. 
Naklonil jsem se blíž a šeptal ji do ucha: “Tak na co čekáš?” 
Uvolnil jsem sevření jejího krku. Klesla přede mnou na kolena. 
Malou místností se rozlehl zvuk zipu. Vzala ho dlaně a dívala se mi při tom zpříma do očí. 
Potom ho opatrně začala přijímat mezi rty. Nechal jsem to na ní. Její pohyby byly pomalý, ale pečlivý. 
Po chvíli jsem ji zajel prsty do vlasů a začal ji vycházet trochu vstříc. Jako v odpovědi zrychlila tempo. Její dlaň i ústa se přizpůsobovaly rytmu mejch boků. 
Dech jsem cedil mezi zubama. Snažil jsem se udusit sténání, který se mi dralo z hrdla. 
Svaly po celým těle se napnuly. Zatmělo se mi před očima. 
Vyvrcholil jsem ji do úst. 
Vstala. Naše oči se setkaly. Pak beze slova opustila místnost.  
Trochu jsem se upravil. Studená voda mi pomohla uhasit oheň v obličeji. 
Pak jsem se vrátil ke stolu. Aneta na mě poslušně čekala. 
Usadil jsem se. Teprve v ten moment ji trochu poskočilo hrdlo. Polkla. 
Očí se jí vítězoslavně rozsvítili. Podívala se na mě plná očekávání. 
Naklonil jsem se přes stůl a věnoval ji dlouhý polibek. Naše jazyky si spolu hrály. Její ústa měla mojí příchuť. 
V ten moment mi bylo úplně jedno, že na nás civí celý osazenstvo kavárny. Byla to naše chvíle. 
“Byla si moc šikovná holka,” zašeptal jsem ji do ucha “dneska si zasloužíš odměnu.”
Její paže mi dopadly kolem krku. Začala mě divoce líbat jako smyslů zbavená. 
Teď už nikdo z hostů nemohl pohybovat, proč jsme byli tak dlouho pryč. 
Další dějství se ale mělo odehrát tam, kde nás nikdo neuvidí.