Odpadla mi porada

Jedna zpráva vede na schůzku, která se neměla nikdy odehrát. Zakázané ovoce ale chutná příliš sladce na to, aby zůstalo nedotčené. Stopy jsou zahlazeny. Aspoň na chvíli. Jeden zapomenutý předmět však spustí řetězec událostí, který překvapí všechny tři hlavní postavy. Odpadla mi porada je erotická povídka o ženě uvězněné v trojúhelníku mezi dvěma muži, kde se touha, pravda a odvaha spojí způsobem, jaký nikdo z nich nečekal.

Musím tě vidět. Hned!
Zpráva na displeji působila naléhavě. Klára ji přečetla a uložila telefon do kabelky. 
Potom zpod pracovního stolu vytáhla notebook z brašny. Nacpala ho také do kabelky. 
Přesunula se k velké vestavěné skříni. Prsty si rychle upravila vlasy. Na sobě měla legíny a domácí tričko bez podprsenky. Na převlékání ale nebyl čas. Vytáhla ze skříně lehký kabát a hodila si ho přes ramena. Potom zamířila z ložnice do obýváku a odtud dál do předsíně. 
“Odpadla mi zítřejší porada. Zajedu si do kanceláře pro počítač a budu pracovat z domova.” řekla cestou svému manželovi. 
Michal seděl na pohovce, na klíně laptop. Místností se rozléhalo klapání klávesnice.
“Jeď opatrně.” zamumlal na rozloučenou. 
Kdyby se na ní podíval, možná by poznal, že něco nehraje. Ale jeho oči se neodlepily od obrazovky. 

Jste v cíli, hlásila navigace, když se Kára blížila velkou hlavní ulicí k šedému, moderně vypadajícímu domu. 
Minula však několik volných parkovacích míst a zahnula do vedlejší ulice. Teprve tam auto zaparkovala a vrátila se zpět pěšky. 
Stiskla tlačítko domovního zvonku. Ozval se přerušovaný tón. Následovalo pípnutí a mechanický zvuk povolujícícho zámku. 
Ve výtahu Klára nervózně přešlapovala. Byla rozčílená. 
Cítila ale ještě něco. Sílilo to, jak kabina stoupala nahoru. Projevovalo se to známým mravenčením v podbřišku.  
V sedmém patře vystoupila na chodbu. Zamířila přímo ke dveřím jednoho z bytů.
Ani nestačila zazvonit a dveře se otevřely. 
Jakub tam stál, na tváři úsměv. Díval se na ní těma hnědýma pronikavýma očima. Světlé vlasy elegantně rozcuchané. Atletickou figuru nacpanou v bílém těsném tričku. 
“Pustíš mě dál?” hlesla. 
Ustoupil stranou a Klára udělala několik kroků do předsíně, kde se otočila a položila těžkou kabelku na zem.
Otevřela ústa. Chtěla se vyptávat, ale on k ní přistoupil a umlčel jí polibkem. 
“Počkej. “ odstrkovala ho. Ne však silou. 
Jedna její část ho možná chtěla odstrčit. Ta druhá, která způsobila to lechtáni v břiše, ho chtěla u sebe. Co nejblíž.
Kabát z ní skousl a zůstal ležet na zemi. Jakubovi ruce vpluly pod volné tričko a začaly hladit holou pokožku. 
Jemně jí vedl před sebou dál do bytu, zatímco její krk pokrývaly polibky. 
“Tohle…” bránila se přerývaně, “nemůžeme.” 
Vlastní ruce jí ale zrazovaly. Dlaněmi ho hladila ve vlasech a přitahovala si jeho hlavu k sobě.
“Už jsem to nemohl bez tebe vydržet.” vydechl u jejího ucha. 
Ucítila, jak se prsty tlačí přes okraj těsných legín. 
Bože, jakmile se mě tam dotkne, pozná, jak moc ho chci, pomyslela si Klára. 
Oblečení ztrácela stejně rychle jako zbytky zábran. Když jí posadil na velký jídelní stůl, měla na sobě už jenom kalhotky. 
Laskal její obnaženou hruď. Ona ho držela rukama i nohama těsně u sebe. 
V tu chvílí se z předsíně ozvalo zvonění telefonu. 
“MIláčku, jsi v pohodě?” ozval se z telefonu Michal, “zníš nějak zadýchaně.”
“Šla jsem po schodech.” řekla Klára pohotově. 
“Objednávám pizzu, chceš taky?” 
“Jasně, proč ne.” 
Pohlédla na Jakuba, který cestou zpět sbíral její oblečení. 
“Už mám všechno vyřízené. Za chvíli jsem doma. Pa.” položila hovor. 
Jakub se tvářil ublíženě. Přivinula se k němu a lehce ho políbila na rty. Zároveň zaznamenala, že jeho touha ještě zdaleka neopadla. 
“Takhle to dál nejde.” dívala se mu přímo do očí a brala si od něj balíček svého oblečení. 
“Chceš to skončit?” jeho hlas se třásl. 
Klára neodpovídala. Oblékla se a nechala si od Jakuba pomoct do kabátu. 
“Oba Vás miluju,” řekla mu na rozloučenou, “ale oba vás mít asi nemůžu. Ne takhle.” 
Zamávala mu ve dveřích a vyběhla z bytu ven. 
Díval se za ní a přemýšlel. Neřekla, že ho nemiluje, ale že už dál nechce lhát.
Ten večer Klára dlouho nemohla usnout. Převalovala se v prázdné posteli. Do široka rozevřené oči sledovaly strop. 
Michal seděl pořád v obýváku a pracoval. Napadlo jí, jestli někdy nezpozoroval víc, než dával najevo. Jestli jeho mlčení nebylo pohodlné. Pro oba.
Přemýšlela, jak krásné by bylo zůstat na tom stole u Jakuba v bytě a nechat se unést na vlnách vášně. Ale také si říkala, jak strašně nespravedlivé je to vůči jejímu manželovi. 
S tím pocitem rozpolcení nakonec usnula. 
Že kabelka s notebookem zůstala u Jakuba v předsíni, si uvědomila až ráno. 

Já husa hloupá, říkala si, když si brala župan a pomalu se kradla z ložnice.
Došlo jí, že nemá sílu vymýšlet další výmluvu. Na krátký moment jí dokonce napadlo, že to Michalovi celé vyklopí. Řekne mu další lež? Nebo pravdu a pak si půjde sbalit kufr?
Když pohlédla do kuchyně, všechny myšlenky se rozutekly. 
U kulatého jídelního stolu seděl Jakub. Na podlaze vedle nohy byla položená její kabelka. 
Působil klidně, vyrovnaně. Jako někdo, kdo už učinil nějaké rozhodnutí. 
Michal stál u kávovaru, který hlasitě drtil zrna. 
“Dobré ráno,” řekl jí, “dáš si kafe?” 
Zmatečně pokývala hlavou. Potom se celý svět najednou zatočil. Podlaha se začala zvedat nahoru. A všechno kolem, kuchyňská linka, stůl, židle i Jakub s Michalem… všechno se začalo převracet na znak. 
Pak někdo zhasnul. Klára ztratila vědomí. 

Probrala se na pohovce. Seděl u ní Jakub a přikládal jí na čelo studený obklad. 
“Michal?” zeptala se unaveně. 
“Běhá po baráku a asi shání čichací sůl. Snažil jsem se ho uklidnit, ale marně.”
“Co má tohle…?” 
Pokusila se posadit, ale tak se jí zamotala hlava, že dopadla zpátky na pohovku. 
“… co má tohle všechno znamenat?” 
“Včera jsem mu napsal,” řekl Jakub a utíral Kláře pečovatelsky čelo, “chtěl jsem se s ním sejít, abychom si to vyříkali. Ale on o nás už věděl.” 
“Bál jsem se,” ozval se Michal, který právě vstoupil do bytu, “že když něco řeknu, odejdeš. A když jsem mlčel, pořád jsi tu byla. 
Včera jsi mu řekla, že nás oba miluješ, je to tak?” 
Klára se posadila. Hlavou jí projel ostrý střep. Ale bolest odešla stejně rychle, jako přišla. Sáhla po sklenici vody na nočním stolku. Trochu si lokla a potom přikývla. 
“A co bude dál?” zeptala se. 
“Jenom to, co chceš ty.” odpověděl Michal.
“Myslím, že teď potřebuji hlavně obejmout.” řekla Klára. 
Jakub, který byl blíž, se k ní posunul. Přitiskla se ke němu a jeho paže jí ovinuly. Chvíli nasávala jeho teplo, jeho blízkost, vůni jeho těla a kořeněného parfému. 
Potom se vymanila. Vstala a přistoupila k Michalovi. 
Jeho pohled byl teď jiný. Sebejistý. Odhodlaný. 
Padla mu do náruče. Cítila, jak jí jeho ruce k sobě tisknou. V tom objetí nebyla jen útěcha. Byla v něm i úleva, že někdo konečně udělal rozhodnutí místo ní. 
“Jak tohle může dopadnout?” šeptala s tváří přitisknutou na jeho hrudník. 
“Jedině tak, jak budeme chtít.” řekl Michal.  
Mohl jí klidně vyhodit. Křičet za ní a vyhazovat její věci z okna. Ale neudělal to. 
Zaplavila jí neuvěřitelná vlna citu. A ještě něčeho. Vděku.  
Stoupla si na špičky a políbila ho. Měla to být snad jen malá, něžná pusa. Ale přerostlo to v dlouhý a hluboký polibek. 
Jejich jazyky se už tolikrát setkaly. Stejně to však bylo tentokrát jiné.
I způsob, jakým jí hladil po zádech a klouzal dlaněmi dolů. 
Oba se nechali odvládnout okamžikem. Zmocnila se jich kdysi známá vášeň. Vylezla z úkrytu a nechala je, aby se spolu ztratili v polibku. 
Klára si uvědomila, že z ní sklouzl župan. Michalovi ruce se vkrádaly pod noční košili. Nechala je.  
“A ty se chystáš kam?” ohlédla se po Jakubovi, který se zvedal a pomalu se kradl pryč z obýváku. 
“Já… Nerad bych rušil.” 
Tvářil se, jako by ho přistihla při krádeži. Zároveň si byla jistá, že chtěl být polapen. 
Vymanila se z Michalova obětí, ale svou ruku nechala cestovat po jeho těle. Od hrudníku přes břicho dolů. 
Druhou paží se natáhla k Jakubovi. Pokynula mu, aby šel blíž. 
Jakmile byl na dosah, chytila ho za límec trička. Jako rváč, který popadne svou oběť. 
Přitáhla si ho k sobě a podívala se mu zpříma do očí.  
“Jestli vás mám mýt oba, tak vás chci hned.” řekla vzrušeně. 
Její slova nedávala prostor pro vytáčky. Neptala se na názor. 
Zatáhla znovu, dokud se jejich rty nesetkaly. Jakub nebyl tak vysoký jako Michal, takže si nemusela stoupat na špičky. 
Líbal jinak. Nebylo to tak nové. Jako když si dáváte znovu svůj milovaný dort. Užíváte si ho, i když vás nemůže překvapit. 
Zatímco se líbali, přistoupil k ní Michal z druhé strany. 
Po jejím těle teď kroužily dva páry rukou. Byly doslova všude. 
Zavřela oči a nechala se unášet záplavou doteků. Ta vlna odnesla i zbytky jejího oblečení. 
Stála najednou nahá mezi dvěma muži. Její tělo se celé chvělo. A tam dole hořela touhou. 
Nevěděla přesně, který z nich pohladil to citlivé místo jako první. Když se to stalo, jen zalapala po dechu.  
Otevřela oči a vyhrnula Jakubovi tričko. Nechala své rty kroužit po jeho odhaleném hrudníku. Ruce si našly cestu k pásku u kalhot. 
Jakub jí uchopil kolem ramen a jemně jí nevedl na sedačku. Tam si před ní klekl a ona se mu otevřela. 
Dotek jeho jazyka byl měkký, něžný. Krouživými pohyby jí pomalu přiváděl k extázi. 
Přivřenýma očima vyhledala Michala stojícího opodál. V jeho pohledu se mísila touha a nedočkavost.  
Vztáhla k němu ruku a přizvala ho blíž. Chytila ho za lem kalhot a přitáhla k sobě na pohovku. 
Tam kalhoty sklouzly dolů a on se jí nabídl. Vzala ho do dlaně. Nechala ho čekat. 
Potom ho přijala mezi rty. 
V tu chvíli se z toho stal souboj o pozornost. Dole jí rozptyloval Jakub. Jeho pohyby byly tak přesné, tak soustředěné. 
Nahoře jí vybízel Michal, kterému ze sebe chtěla dát to nejlepší. Na chvíli ho opustila a jednou rukou pohladila Jakuba po vlasech. Jemně ho navedla, aby zvedl hlavu.
“Pojď ke mě,” vydechla, “chci tě!” 
Tiskla v dlani svého manžela, zatímco k ní přistoupil její milenec. Když do ní vnikl, všechno se rozsvítilo. Bylo toho najednou tolik. Ten příval. Ten tlak. 
Jakub byl nedočkavý. Pohyboval se rychle. Živočišně. 
Jakmile její tělo začaly líbat dva páry rtů, přestala to ovládat. Výkřiky už se nedaly zadržet. 
Zaryla nehty do Jakubovi kůže. Svaly se stáhly a svět na chvíli zmizel. Na pár sekund se ztratila v dálce. 
Probrala se právě momentě, kdy její břicho zaléval příval tepla.   
Sotva se Jakub odvalil, vstala a otočila se k Michalovi. Jen gestem mu pokynula, aby se posadil na pohovku místo ní.
Sedla si na něj a pomalu si ho vzala. 
Věděla, že je napnutý jako struna. Že s ní nedokáže držet tempo příliš dlouho. 
A tak se jen pomalu kolíbala. Nechala ho, aby se rozplynul mezi polštáři. Navedla jeho ruce na svá ňadra. Chtěla, aby je zmáčkl. 
V tom ucítila dlaně na svých ramenou a dech na zátylku. Jakub se vracel. Zaznamenala, že po ní opět touží. 
Její pohyby se zrychlily. Michal vytřeštil oči. Snad se jí snažil něco naznačit. Možná to chtěl i říct, ale nedala mu šanci. 
Za chvíli už cítila, jak se teplo rozlévá uvnitř jejího klína. 
Sklonila se k němu, aby ho pohladila po tváři a políbila. Měl tak roztomile prázdný pohled.
Opustila Michala a klekla si vedle něj. Na všech čtyřech se nabídla Jakubovi a ten si jí znovu vzal. 
Tentokrát byl přímočarý, prudký.  
Zapřela se o lokty a ústy se zakousla do polštáře. Nechala své boky, aby se přizpůsobily jeho pohybům.
Koutkem oka zaznamenala, že k ní ze strany přistoupil i Michal. Jeho dlaně hladily orosenou kůži. Jedna ruka zabloudila dolů a ona ucítila jemný tlak na klitorisu. 
“Bože!” vzdechla.
Pohovka vděčně utlumila další výkřiky. Oči se obracely v sloup. Jako by uvnitř ní vybuchl ohňostroj. Znovu se ztrácela do neznáma. 
Jakub padl na zem. Vyčerpaný se opřel zády o pohovku. 
Klára ještě napůl v mrákotách se otočila k Michalovi. Byl znovu tvrdý. 
Vzala ho do úst. Ne pomalu, ne jemně.
Byla dychtivá a nedočkavá.   
Michal jako by opět zpanikařil. Vzal jí za hlavu, snad jí chtěl odstrčit, ale vymanila se. 
Zůstala s ním až do konce.
Potom unavení padli na záda i oni dva. 

V místnosti bylo ticho. Vzduch byl těžký, vydýchaný. 
Klára si přitáhla deku, ležela schoulená na pohovce. Byla zpocená a unavená. 
Podívala se na Jakuba, který seděl na zemi. Jednu ruku nahoře, kde Kláru lehce hladil po lýtku. 
Potom na Michala. Seděl vedle ní. Nepřítomně hleděl do stropu. 
Jak dlouho tohle může fungovat? 
Vstala a odešla do koupelny. 
Zavřela za sebou dveře a opřela se o umyvadlo. Odraz v zrcadle byl unavený, rozcuchaný, ale také klidný. 
Věděla, že až se vrátí, nic nebude jako dřív. Už nikdy. 
Uvědomila si, že možná právě ztratila dva muže. 
Přesto cítila vděčnost. Za to ráno. Za pravdu. Za to, že konec nepřišel potichu ani ve lži. 
Usmála se na sebe. Ne proto, že by věděla, co bude dál. Ale protože už nemusela lhát.