Gin Tonic

Hotelový bar. Sklenice s ledem. Krátký rozhovor, který se zadrhne o pohled. Někdy se věci dají vyřešit jedním drinkem. Jindy je to teprve začátek. Gin Tonic je příběh o náhodném setkání, které rychle přestane být náhodné, a o touze, která chutná lépe než alkohol.

“Můžu vás na něco pozvat?” 
Odlepila oči od telefonu na stole a pomalu si mě měřila od hlavy k patě. 
Přejela pohledem moje džíny a sportovní sako. Když se naše oči setkaly, lehce se usmála. 
“Jasně, proč ne.” odpověděla nakonec. 
Hotelový bar byl skoro prázdný. Očima jsem našel barmana a mávl na něj. 
Teprve potom jsem se posadil na prázdnou židli. 
Měla hezký, hubený obličej, ve kterém se potkávala zkušenost s mladickou touhou po dobrodružství. Tmavé šaty s odvážným výstřihem naznačovaly, že možná hledá stejný druh zábavy jako já. 
“Zdravím, co to bude?” zeptala se mladá servírka, která zastavila u našeho stolu s bločkem v ruce. 
“Gin tonic,” řekla má nová společnice.
Já si objednal whiskey sour. 
Servírka odkráčela pryč. Boky se jí lehce pohupovaly ze strany na stranu. 
“Jste si jistý, že jste oslovil tu správnou?” dobírala si mě, když jsem se ještě krátce za obsluhou ohlížel. 
“Omlouvám se,” usmál jsem se a natáhl k ní ruku přes stůl. 
“Jmenuji se Robert.” 
“Žaneta, těší mě.” odpověděla a stiskla mi ruku. 
Dlaň měla hladkou a teplou. Když ji odtahovala, konečky prstů mi po ruce přejely o něco pomaleji, než bylo nutné. 
“Bydlíš tady v hotelu?” 
“Jo.” přisvědčil jsem, “jsem tady pracovně kvůli veletrhu.” 
“Taky jsem na něj přijela,” usmála se, “ale bydlím o kus dál. Náš hotel už má bar zavřený.” 
“A nikdo z kolegů tě nechtěl doprovodit?” 
“Jsme tady samý holky,” zasmála se, “a všechny běžely na pokoj zavolat manželům, aby zjistili, jestli jim už neotrávili děti.” 
Konverzaci přerušila servírka, když před nás postavila drinky. Tentokrát jsem jejímu pozadí věnoval jen letmý pohled. Líbilo se mi, že to Žanetu dráždí. 
“A tys vyrazil lovit osamělý ženy do baru?” 
“Ne,” zakroutil jsem hlavou, “ale když jsem uviděl tebe, nemohl jsem odolat.” 
Žaneta trochu zčervenala a uhnula pohledem. Bral jsem to jako dobré znamení a zvedl sklenici. 
“Tak na úspěšný veletrh.” 
Žaneta mi při přípitku pohlédla do očí. Nejdřív jen krátce a ostýchavě. Potom znovu. Dlouze. 
“Nezdá se ti, že obsluha tady trochu vázne?” 
Zatímco mluvila, ucítil jsem pod stolem letmý dotek na lýtku. Otřela se mi o nohu.
Že by náhoda? 
“Víš o něčem lepším?” 
“Neznám to tady,” pokračovala po krátké pauze, “ale zpátky na hotel se mi ještě nechce. Jsem na pokoji s kolegyní. Hrozně chrápe.” 
“Mě na pokoji čeká jenom lahev šampaňského,” řek jsem klidně, “hodil by se mi někdo, kdo mi ji pomůže vypít.” 
Zatajil jsem dech. 
Namísto odpovědi jsem ucítil její chodidlo. Dotýkala se mě přímo v tříslech. 
Za chvíli jsme spolu kráčeli hotelovou chodbou. Pravou ruku jsem měl pokrčenou a Žaneta do mě byla zavěšená. Při chůzi ke mě tiskla boky. 
Přiložil jsem kartičku k zámku. Ozvalo se krátké pípnutí a potom cvak. Dveře do pokoje se otevřely. 
Žaneta udělala krok vpřed, ale zastavil jsem ji.  
Jemně jsem ji uchopil za ramena a navedl ke stěně vedle dveří. Přistoupil jsem blíž a naklonil se tak, aby na krku cítila můj dech. 
“Určitě to chceš?” zašeptal jsem ji do ucha, “jestli půjdeme spolu dovnitř, budeme hrát podle mých pravidel.”
Ucítil jsem, jak se její srdce rozbušilo. Chvíli neodpovídala. Pak mi položila paže na ramena a přitiskla se ke mně těsněji. 
Moje tělo na její blízkost reagovalo okamžitě.
Pohladil jsem ji po zadečku. Pod upnutou látkou šatů jsem necítil žádné kalhotky. 
“Jsem poslušná holka.” hlesla mi do ucha. 
“Uvidíme.”
Odtáhl jsem se a vykročil do pokoje sám. Musel jsem se usmát, když jsem za sebou uslyšel její kroky. Dveře se s tichým cvaknutím zavřely. 
Otočil jsem se. Stála tam. Hrudník se jí zvedal, jak zhluboka dýchala.
Vzal jsem její hlavu něžně do dlaní a podíval se jí upřeně do očí. Dvě malé hnědé panenky nervózně těkaly. A přesto v nich hořelo vzrušení. 
“Teď mi ukážeš, jak umíš poslouchat. Jasné?”
“Udělám, co budeš chtít.” odpověděla ostýchavě. 
Políbil jsem ji. Nejdřív jen zlehka na rty. Pak se naše jazyky seznámily. 
Zprvu se dotýkaly nesměle. Brzy se začaly proplétat a tančit v čím dál rychlejším rytmu.
Odtáhl jsem se. Všiml jsem si, jak se jí zrychlil dech. 
Nasměroval jsem ji k posteli uprostřed pokoje. Lehké postrčení a její tělo dopadlo na matraci. 
Zapřená o lokty s úsměvem pozorovala, jak si svlékám sako a tričko pod ním. 
“Lehni si a zvedni ruce.” řekl jsem a obešel postel z druhé strany. 
Uchopil jsem její paže a pomalu ji sunul k sobě, dokud její hlava neztratila oporu. 
Pak jsem vedl její dlaně ke svým bokům. Nechal jsem je chvíli tam, než jsem se pohnul blíž. 
Ozval se tichý zvuk zipu. 
Její ústa mě pomalu přijala. 
Nechal jsem se vést jejím tempem a pohyboval se jen mírně a ohleduplně. 
Doteky se mezi námi rozprostřely přirozeně. Cítil jsem její dech, napětí v těle a teplo pod látkou šatů. Když jsem ji sevřel v dlani, moje pohyby se zvolna začaly zrychlovat. 
Pevně mě obepínala rty a její prsty se mi zatínaly do látky kalhot. 
Nechal jsem se vtáhnout jejím rytmem a cítil, jak se mi poddává čím dál víc. 
Náhle jsem přestal. 
Působilo to, jako by se vynořila z hluboké vody. Divoce oddechovala a v očích ji hořela touha.  
Sklonil jsem se a začal ji znovu líbat. Její prsty mi vjely do vlasů, dlaně mě divoce hladily.  
“Chci tě… Prosím!” vydechla těsně u mých rtů.
Obešel jsem postel z druhé strany. Zastavil jsem se u jejích nohou a nechal ji chvíli čekat. 
Zvedla kolena a sama se mi otevřela dřív, než jsem se k ní sklonil. 
Hlasitě zavzdychala, když jsem do ní vstoupil. 
Zcela se mi poddávala. Prsty se zatínaly do ložního prádla. 
Její tělo se napjalo a krátce zasténala.
“Nezastavuj.” hlesla. 
Její hlas. Její tělo. Ta blízkost.
Cítil jsem, jak se mi všechno vymyká kontrole. A zůstal jsem k ní přitisknutý, nehybný.
Byla netrpělivá. Tělo se jí třáslo v tichém protestu, ale čekala.
Odtáhl jsem se a ona se beze slov otočila. Zvedla boky a já klesl na kolena za ní. 
Přitáhl jsem si ji blíž a sklonil se dolů. 
Nabídl jsem jí svoje ústa a pomalu, soustředěně jí dával to, po čem toužila. 
Její dech se zlomil a tělo se chvělo silněji. 
Zastavil jsem dřív, než se mohla ztratit úplně. 
Tentokrát nesouhlasně zaúpěla. 
“Chceš mě znovu?” 
“Ano,” žadonila, “už mi to udělej, prosím!”
Vzal jsem si ji znovu a tentokrát už nic nezadržoval. 
Nechali jsme se unášet touhou. Matrace vděčně tlumila všechny zvuky. 
Potom všechno potemnělo. Svaly se napnuly. 
Svět se rozplynul a my se v něm spolu ztratili. 
Zpocení a vyčerpaní jsme padli do postele. 
Dlouho bylo ticho. Slova tu nebyla zapotřebí.
Ležela na zádech s hlavou opřenou o můj hrudník.  
“Měli bychom dávat děti k babičce na víkend častěji.” řekla vesele.